Kdo vynalezl Narkozu?

Peněžitý spánek – Úvod do anestezie

Anestezie, neboli narkóza, jak ji často nazýváme v laickém jazyku, bez níž by dnešní chirurgie nejspíše neexistovala ve své dnešní podobě. Představte si to – operují vás a vy to celé cítíte. No, děsivé, že? Ale kdo vynalezl narkózu? A jakou roli hrála v historii lékařství? Tohle jsou otázky, které mě dlouho trápí, vždyť představte si ten chudák prvního pacienta, který musel experimentovat s narkózou, to je přece k nevíře! Ale pojďme se na to podívat bližší.

Sir Humphry Dávy – Kobaltový anezesteziolog

Angličan Sir Humphry Davy je často považován za "otce narkózy" a to je tak trochu pravda. Na přelomu 18. a 19. století, bavil se tím, že dýchá oxid dusný, známý také jako smějící plyn, a zaznamenával účinky na sebe samého. Měl jsem jednou možnost vdechnout oxid dusný a musím říct, že to byl zážitek. V jedné chvíli, jsem se cítil jako bych se zdešil ze sebe sama. Ale zpět k našemu tématu. V roce 1800, Dávy publikoval studii s názvem „Výzkumy chemické a filozofické, především ohledně oxidu dusnatého a jeho vlivu na tělo". V práci popsal jeho experimenty s oxidem dusný a jeho potenciálním využitím pro zmírnění bolesti při chirurgickém zákroku. Dávy tedy poprvé v historii uváděl pojem `anestézie`, potažmo narkóza, jak ho známe dnes.

Horace Wells – Zubař, který se smál až do ústavy

Kapitolu s oxidem dusným uzavřel americký zubař Horace Wells v roce 1844, když si uvědomil, že látka může být použita pro uspání pacientů při zákrocích.Příběh Horace Wellese mě vždy fascinoval. Jednou, když jsem byl malý a skočil jsem ze stromu, rozbil jsem si zub. Tak jsem musel k zubaři a ten mi vypravoval příběh o Horace Wellese. No, běhal mi mráz po zádech, když mi léčil ten zub, ale ten příběh mi zůstal v paměti. Jakoby předem věděl, chtěl se stát zubařem. Tak jsem se rozhodl věnovat se blogování, ale vyprávění příběhů mi zůstalo. Případ Horace Wellese je zajímavý také tím, že si svůj objev chtěl ověřit na sobě samotném. Pokus se mu zdařil a do historie tak vstoupil jako první, kdo použil anestézii (v tomto případě oxid dusný) při odstraňování zubu.

William Morton - Eterový duch z lékárny

Prapůvodce moderní anestézie však není óxid dusný, ale éter. William Thomas Green Morton to dokázal v roce 1846, když předvedl demonstraci svého "Letheonu" (jak nazval svou směs éteru) na Massachusetts General Hospital. Tehdy provedl odstranění nádoru z krku pacienta, který byl celou dobu procedury v bezvědomí a neuvedl žádný pocit bolesti. Použití éteru jako anestetika bylo poté rychle přijato a rozšířeno po celém světě a modla Dávyho, oxid dusný, se stal jakýmsi dinosaurusem anestézie. V moje město Brno se éterová anestézie dostala v roce 1847, tedy necelý rok po Mortonově demonstraci. Uvědomte si, co to znamená pro pokrok v medicíně – díky narkóze mohli lékaři provádět složitější a časově náročnější operace, aniž by pacienta mučili neúnosnými bolestmi. A jejich úspěšnost se tím pádem značně zvýšila.

Jak Narkoza změnila medicínu – revoluce v boji proti bolesti

Narkóza otevřela novou éru v medicíně. Už nikdy nemuseli lidé podstupovat složité operace za plného vědomí ani procházet stovkami jehel při jednoduchých zákrocích. Vtipné je, že dnes pro mnohé pacienty je narkóza spíše strašákem než pomocníkem. Ale nebojte se, v dnešní době je narkóza mnohem bezpečnější než v dobách jejího průkopníka. Může se to zdát zvláštní, ale začátky narkózy byly opravdu temné a narkóza byla často nebezpečnější než samotný chirurgický zákrok. Dnes jsou však anesteziologové skutečnými profesionály a narkóza se stala nedílnou součástí chirurgie.

Svět medicíny je plný fascinujících příběhů a objevů, které mění životy lidí k lepšímu. A narkóza je jedním z klíčových milníků této neuvěřitelné cesty. Díky těmto statečným průkopníkům je dnešní medicína na tak vysoké úrovni. A já vždycky rád připomínám jejich příspěvky, když se na svém blogu dělím s vámi o svých zdravotních zájmech a zkušeností. Takže díky, Sir Humphry Davy, Horace Wells a William Morton! A hlavně díky všem anesteziologům – hrdinům neviditelným, ale nezbytným.